V pondělí 27. listopadu se během dvou hodin zastavila velká část československé ekonomiky. Pracující z různých sektorů – od průmyslových podniků, přes dopravu, až po zdravotnictví a školství – se připojili k tomuto masivnímu aktu občanského odporu, což vytvořilo na komunistické vedení silný tlak. 

Generální stávka ukázala, že touha po změně nebyla jen dílem úzké skupiny intelektuálů nebo disidentů, ale že zahrnovala širokou podporu napříč celou společností. Účast pracujících i podpůrné kroky odborů daly protestům váhu, kterou režim nemohl ignorovat. Tento masový odpor a spolupráce odborářů s občanskými iniciativami, jako bylo Občanské fórum, otevřely cestu k dialogu s komunistickým vedením. Jen pár dní po stávce komunistická strana začala ustupovat a zahájila jednání, která vedla k formálnímu odstoupení z vlády a k otevření cesty k demokratickým volbám. 

Generální stávka 27. listopadu 1989 je dnes vnímána jako klíčový bod Sametové revoluce, kdy se občané Československa postavili za své požadavky na svobodu a demokracii. Po úspěchu stávky a pádu vlády jedné strany si SSV vzalo za úkol provést demokratizaci odborů, aby se opět staly organizacemi chránící zájmy zaměstnanců a podporující demokracii na pracovištích. Tyto snahy vyvrcholily mimořádným všeodborovým sjezdem ve dnech 2. a 3. března 1990, který ukončil činnost komunistické straně poplatného ROH a založil zcela novou odborovou centrálu s názvem Českomoravská komora České a Slovenské konfederace odborových svazů (ČSKOS). 

- ČMKOS -